Život ve Vancouveru III, aneb kafe do latté patří

24.06.2012 23:35

Tak jo, já zase něco napíšu, protože podle ankety jsem zjistila, že mám celých 10 čtenářů! Ha, tomu říkám úspěch, po 8 měsících.

Takže za tu dobu, co jsem sem nenapsala, jsem stihla podniknout ještě jeden větší výlet, a to opět na Vancouver Island. Byla jsem ve Victorii, kde si mě tentokrát rackové nevšímali, a bylo krásné počasí. Zase jsem viděla tuleně a navíc i vydru. A abych nezapomněla, z trajektu jsme zahlédli také kosatky! Sedím a povídám si s Luckou a najednou něco vidím v dálce před lodí. Koukám, koukám a no jo, kosatky! Tak beru foťák, letím k oknu, ale bohužel mám špatný objektiv, takže na fotkách jsou to spíš jen rozmazané tečky, ale nevadí. Byl to zážitek.

         

Také jsem byla poprvé u Tichého oceánu, kam jsme vyrazili z nádherného počasí ve Victorii. No, počasí se po cestě začalo horšit a horšit, takže jsme nakonec přijeli do pěkné mlhy a mrholení. Tudíž z oceánu jsem moc neviděla a nepůsobil teda vůbec přívětivě. Ale slaný byl, to jsem ochutnala :-) No třeba budeme mít štěstí druhý den, kdy jsme se chystali do Tofina (město u Tichého oceánu). Samozřejmě po cestě bylo hezky, viděli jsme, jak v jednom městečku chovají kozy na střeše a také tisícileté stromy, ale jak jsme se blížili k pobřeží, bylo vidět míň a míň. Mlha houstla, z dešťových přeháněk se stal trvalý déšť, takže nás oceán opět moc nepřivítal. Ale nevadí, takové počasí je tam prý téměř pořád, takže jsme viděli, jak to tam většinou vypadá.

Stala se mi ale taková vtipná věc. Po návratu z výletu, jsem se chtěla vydat seabusem do centra, abych zde chytla metro domů. No, jenže přijdu k seabusu a tam zavřeno! Nebyla ani půlnoc. Tak po troše paniky jsem nasedla do autobusu směr downtown (hodně zkráceně řečeno), že se na metro teda dostanu jinak. Jenže aha, ona byla neděle a v neděli tady poslední vlak jede ve 12:15. No, tak to nestihnu. Celá hysterická volám s Klárou, ať mi zjistí, jak se dostanu domů. Samozřejmě v hlavě už scénáře, jak si platím taxi nebo někde tvrdnu v downtownu do pěti do rána, než pojede první metro. Tak si tak volám s Klárou, samozřejmě u toho nadávám, co je to za systém, že to nejezdí a najednou na mě začne mluvit zaměstnanec zdejší MHD, který byl asi po směně a jen se vezl domů. Tak mu odpovídám a Kláře do telefonu říkám, tady nějaký pán mi hledá, jak se mám dostat domů. No nic, ještě na mě párkrát něco prohodil a já mu pořád anglicky odpovídala a do toho se bavila s Klárou. Najednou pán říká, co mi kam jede a teprve když řekl "máte dost času" (ČESKY), jsem se zarazila. Pořád jsem teda mluvila s Klárou a v hlavě, ty jo, mluvil na mě česky nebo jsem si to jen vymyslela? Já fakt nevěděla, zda se mi to jen nezdálo. No, nezdálo! On na mě celou dobu mluvil česky a já mu odpovídala anglicky, jelikož jak jsem mluvila do telefonu, tak jsem prostě moc nevnímala a kdo by čekal, že na vás řidič autobusu v Kanadě bude mluvit česky? Asi jsem pěkně zrudla, když jsem si uvědomila, jak jsem tam nadávala. Mám pocit, že Čech nebo Slovák na každém rohu :-).

Také se nám tento týden udělalo hezky, když jsme měly dva dny volna. Konečně! Plán byl jasný, a to beach volejbal. Myslím, že nám to s Klárou opravdu šlo. Obětavě jsme padaly do písku a chytaly i nechytitelné míče. Výsledek? Všechno nás bolelo, ale v úterý snad půjdeme zase. :) No a také jsme vyrazily na Shannon Falls, 335 metrů vysoký vodopád. Tak si tak říkám, vidím v tom vodopádu hlavu psa jen já nebo ještě někdo další???

           

 

Přemýšlím, co se mi ještě přihodilo. Tak například jsem si šla koupit latté a až v práci jsem zjistila, že mi do toho nějak zapomněli dát kafe, takže jsem měla jen teplé mléko, to já totiž hrozně ráda, brrr. V ten samý den jsem upustila horkou polévku a večer se mi ještě podařilo cáknout si vařicí vodu do obličeje. Den plný radosti! Že mi nezůstal na obličeji žádný flek, opravdu nechápu, ale naštěstí tak!

A protože tenhle článek píšu už asi týden, tak musím přidat jednu historku z práce. Do obchodu přišla nějaká paní a vzala jedny kalhoty, koukla na ně a pak se na něco začala ptát. Stála jsem tam já, Kimie (Japonka) a "B" (původem z Indie). No, já paní teda nějak nerozuměla, ale Kimie (Japonka) jí chtěla hned odpovědět. Paní se ale ani na jednu z nich vůbec nepodívala a i když jsem byla nejdál, šla rovnou ke mně! Jen mi padla brada a upřímně jsem pak docela litovala, že jsem jí pomáhala. Měla jsem ji s patřičnými slovy vyprovodit ven z obchodu. Jenže v tu chvíli člověk prostě neví. Každopádně si nic nekoupila a já ji poslala do našeho druhého obchodu, že tam možná budou mít to, co hledala. Za chvíli jsme paní viděly, jak pádí zase pryč. Dnes totiž v druhém obchodě pracovali dva Japonci a jeden Mexičan... hahaha, patří jí to :-))). 

https://hani1.rajce.idnes.cz/Vancouver_Island_26.-27.5.12

https://www.facebook.com/media/set/?set=a.3414826362220.2144243.1016906429&type=1&l=9ea5a78fe9