Tři dny v ráji

14.05.2012 23:05

Po delší době mám opět spoustu zážitků, o které se s vámi musím podělit! Poprvé od nástupu do práce, jsem minulý týden měla tři dny volna v kuse. Už to pro mě bylo samo o sobě zážitkem, ale ne, to není to nejdůležitější. Jelikož na návštěvu přiletěl Adam (Kláry bratr pro neznalé), vzala jsem si den volna navíc, abysme mohli podniknout nějaké společné výlety. A vyplatilo se! Nevím, jak se mu to povedlo, ale od jeho příjezdu máme ve Vancouveru celkem pěkné počasí.

První společný výlet jsme podnikli na Capilano Suspension Bridge (https://www.capbridge.com/), který se nachází v severním Vancouveru. Jde o visutý most přes řeku Capilano. Nachází se asi 70 metrů nad zemí a pro slabší povahy je to celkem adrenalinový zážitek. Jelikož 35 dolarů za vstup se nám zdá přece jen moc, snažíme se získat levnější vstupné přes půjčenou sezónní vstupenku. Paní na pokladně ihned pojala podezření a chce, aby Klára vyhláskovala jméno na kartičce. Jen si tak vzpomenout, že? :-) Dopadlo to tak, že jsme všichni zaplatili plné vstupné a mohli jsme jít. Nevadí, snaha byla. Podvodníci.

Po chvilce jsme našli hlavní cíl, a to visutý most. Ihned děláme spoustu fotek, ale ještě než most přejdeme, jako správní čeští turisté vybalujeme svačinu (ne, paštika opravdu nebyla). Pak už se vydáváme na most. Trochu se to houpe, ale nic hrozného. Cesta zpět byla horší, most se houpal celkem dost, takže jsem měla chvílemi problém jít rovně. Naštěstí nepatřím k těm slabším povahám a za chvíli jsem na druhé straně.

         

 

Z Capilana jsme se rozhodli udělat ještě procházku na Grouse Mountain podívat se na vlky. Ti se však rozhodli, že budou spát, takže jsme viděli jen jednoho ležícího spícího. Ale nevadí, nakonec jsme si u vody taky lehli do trávy a pochopili, proč se to vlkům tak líbilo.

 

Na další výlet jsme jeli do Victorie (hlavní město Britské Kolumbie). Na Victorii s Adamem určitě nezapomeneme. Za chvíli pochopíte. No, takže ráno jsme vyjeli už v 7, což je na mě s Klárou dost velký výkon. Jen Adam byl v pohodě, jelikož byl ještě celý zmatený z časového posunu. Dostat se na trajekt byl taky takový menší výlet, jelikož cesta tam nám trvala hodinu a půl a museli jsme dvakrát přestupovat. Při jednom z přestupů jsem začala utíkat, Adam s Klárou za mnou. Klára volá: "Hani, proč běžíme?". "Protože běží ostatní", odpovídám a běžím dál. Po chvíli však zjišťuju, že ostatní běží na jiný autobus. Autobus jsme naštěstí našli a už jsme se naloďovali na trajekt. Pro mě poprvé cesta trajektem, takže zážitek. Nevěřila bych, že se dovnitř vejde tolik aut. Plavba na ostrov trvá asi hodinu a půl a proplouvá se mezi menšími ostrůvky, což doteď nechápu, jak se tam někdo s takovou lodí může vytočit nebo když se v dost úzkém místě míjejí dvě lodě, ne, nechápu. Poslední úsek cesty je z přístavu do Victorie, a to autobusem dalších asi 45 minut. Když tohle všechno překonáte, posere vás pták! Ano, tak si jdete, rackové řvou jak pitomí a najednou máte něco na hlavě. No to snad neeeee. Ale joooo :-). Nevadí, tohle zvládnu, přece to přináší štěstí. Poté, co se Adam přestal smát, pokračujeme v cestě a hledáme nějakou kavárnu. Jdeme, jdeme, čvacht... Adam se na nás vyděšeně podívá, ukazuje na krk "co to jeeee?".... haha, schytal to taky! Smích mě přechází ve chvíli, kdy zjistím, že ani já jsem nezůstala neposkvrněna, zase??? Jediný kdo se směje tentokrát, je Klára. Však ono na ni taky dojde.

Victoria je pěkné město, je vidět velký britský vliv, takže je to úplně jiný svět než Vancouver. Největším zážitkem pro mě bylo (samozřejmě kromě nepřátelských racků) vidět tuleně přímo v moři. Je mi jasné, že na pozorování kosatek a velryb prostě musím jet! Snad příští měsíc.

       

                                                            plakát u přístavu...blbej vtip :-)

Až na protivný studený vítr se nám výlet vydařil. Pořád ale čekáme, až se nějaký letící racek trefí do Kláry. A že já si na tu chvíli počkám! :-)

Musím uznat, že po třech dnech chození a cestování mi snad poprvé v životě proběhlo hlavou, že se těším do práce, kde si trochu odpočinu. Fyzicky možná, ale psychicky to bylo zase něco. On takový návrat po třech dnech, není vůbec jednoduchý, zejména co se angličtiny týče. Měla jsem pocit, že jsem přicestovala do jiného světa. První tři zákazníci z Austrálie a Nového Zélandu, takže úplně jiný přízvuk. No, nějak jsem to zvládla. Ale když se mě pán ptal na boty a říká, máte tyhle ve velikosti 13 a blablabla. Prosím? Pán opakuje 13 blablabla. No ty jo, nevím, začínám se potit, po třetím zopakování jsem pochopila, že chce 13 W (jako rozšířené), cože??? Tak to nemáme, ale můžete zkusit ty běžné, říkám. Myslím, že pán pojal podezření, jestli nejsem tak trochu blbá. Po chvíli se vítězně vracím s botami, otvírám krabici a "dopr*deleeee", přinesla jsem mu jiné boty!!! Je to jasný, myslí si, že jsem blbá :-))).

Naštěstí mám zítra zase volno ;).

 

 

Fotky z Capilana: https://hani1.rajce.net/Capilano_Suspension_Bridge_7.5.2012

Fotky z Victorie: https://hani1.rajce.net/Victoria_8.-9.5.2012