Seattle

06.04.2012 08:55

Když jsem naposledy psala článek, tak jsem si opravdu myslela, že se trochu polepším a budu psát častěji. Jak ale vidím, nějak se nezadařilo a už je to zase pár týdnů od posledního článku. Ale upřímně, ono se toho zase tolik zajímavého nedělo, takže jste o nic důležitého nepřišli.

Důležitý je ale náš výlet do Seattlu. Po dlouhém plánování a přesouvání termínů, jsme konečně vyrazili. Plán byl jasný, půjčíme auto, zamluvíme hotel a můžeme vyrazit. V úterý ráno jsme tedy auto vyzvedli a po krátkých přípravách se vydáváme na cestu. Ještě předtím ale padne celkem důležitá otázka: "Mirku, a umíš řídit s automatickou převodovkou?" Odpověď "ne" nás trochu zaskočila, ale nevzdáváme se a vyjíždíme. Nejdřív to vypadalo, že ani nevyjedeme, ale po chvíli se do toho Mirek dostává a už svištíme downtownem směr USA. No, svištíme, spíš trochu bloudíme, ale i navigaci po chvíli pochopíme a už jsme na dálnici.

Asi po 40 minutách jízdy se dostáváme k hranicím s USA. Zde musíme pro turistická víza, což je dost divný. Myslela jsem, že k tomu slouží tzv. ESTA. Bohužel ale ne a my museli každý zaplatit ještě 6 dolarů za vstup do USA s tím, že nám pobyt platí na 3 měsíce. Nevadí. Úspěšně opouštíme Kanadu a pokračujeme směr Seattle. Přichází nejlepší část cesty, a to svačina :-). Máme se dobře, ne že ne!

Jelikož po cestě dost prší, rozhodujeme se pro nákupy a zastavujeme v obchodě s elektronikou, abych se podívala na foťáky. Nic jsem nevybrala, tak vyrážíme dál. Další zastávkou je opět nákupní zóna. Jelikož se mi stýská po práci, jdeme do Adidas outletu. Mám totiž zaměstnaneckou slevu ve všech obchodech, tak toho musíme využít. K naší radosti mají navíc další promo akci, takže o to větší potřeba nakupovat :) S plnými taškami odcházíme a tentokrát už opravdu jedeme až do Seattlu. Počasí se začíná vyjasňovat, doprava houstne a my se dostáváme do města. Hotel jsme našli bez problémů a po ubytování vyrážíme na nedalekou Space Needle.

Výtahem vyjíždíme nahoru a už děláme fotky. Nahoře můžete zůstat hezky uvnitř v teple nebo vyjít ven. Bohužel za chvíli se přihnal další mrak a opět pršelo. Naštěstí ne dlouho, takže můžeme jít zase ven obdivovat krásy města a fotit. Jen kdyby tam nebyla taková zima. Jelikož jsme si koupili lístky na dva vstupy během 24 hodin, vracíme se nahoru ještě večer, ať vidíme také noční město.

 

Druhý den se počasí opravdu umoudřilo, a i když to ráno nevypadalo, nakonec nám celý den svítilo sluníčko. Co víc si přát! V práci mi Paul řekl, že musíme jet jednokolejkou. Prý je to takový zážitek. Dobře, pojedeme do centra jednokolejkou. Každý vyplácneme 2,25 za lístek a jedeme. Noooo, tak to byla jízda. Celé to trvalo asi 5 minut (a to možná přeháním) a už jsme byli na konečné. Nejdřív říkám, že to určitě není konec, že je to jen zastávka po cestě... haha, vystupovat. Tak to mě pobavilo, to byl teda zážitek :). Další zastávkou je známý Pike Place Market, kde se prodávají čerstvé ryby, všelijaké další mořské potvory a samozřejmě ostatní jídlo, květiny, oblečení a nejrůznější cetky. Měli jsme štěstí a byli jsme u toho, když si prodavači házeli rybou. Zákazník si vybere, prodavač rybu vezme a hodí ji dalšímu prodavači, který ji připraví k prodeji. Vypadá to jednoduše, ale když si někdo vybere pořádnou velkou rybu, tak hodit ji tak, aby ji ten druhý chytil, taky není jednoduchý. Hned u Marketu je první kavárna Starbucks, která byla otevřena v roce 1971. Ano, tady to všechno začalo. Seattle, město kávy. I když na kafe jsme moc chuť neměli, tak dát si ho musíme, vždyť je to první Starbucks ;)

Seattle mě opravdu příjemně překvapil. Taková pohodová atmosféra. Všude po městě malá či velká umělecká díla a hlavně počasí bylo perfektní. Samozřejmě nechyběl oběd ve znamení fish and chips. No prostě pohoda a klidně se tam podívám znovu.

 

Dva dny rychle utekly a je načase vrátit se zase do Vancouveru. Po cestě opět zastavujeme v obchodě s elektronikou, že si teda koupím foťák, co jsem měla jako třetí ve výběru. Ha! Prý je poslední ten, co mají vystavený. No, minimálně bych si ráda vyzkoušela udělat pár fotek, ať vím, zda ho případně koupit jinde. Přišel vtip dne, když mi prodavač oznámil, že mi ho bohužel nemůžou dát, protože nemůžou najít správné nářadí, aby ho odšroubovali! Hahaha, už se vám to někdy stalo? Nooo, tak asi znamení, že tenhle si koupit nemám. Takže vyrážíme opět na cestu a poslední zastávkou má být nějaký supermarket, protože v USA je všechno levnější. Jako já jsem věděla, že v Kanadě je draho, ale takový rozdíl cen jsem opravdu nečekala. Některé věci i o dvě třetiny levnější než v Kanadě. Nechápu.

S narvaným autem se blížíme k hranicím a doufáme, že nás nikdo nebude kontrolovat. Když jedete do USA pouze přes noc, tak můžete bez proclení vézt věci jen za 50 dolarů na osobu. Hmm, tak to jsme trochu překročili už v prvním obchoďáku na cestě do Seattlu. Čím blíže jsme k hranicím, tím více se smějeme, že budeme dělat, že nerozumíme, nebo si u celníka objednáme jako u McDonalda v Drive Thru. Myslím, že jsme měli celkem štěstí, pán se nás zeptal, co děláme v Kanadě, kde jsme byli, jak dlouho, co jsme viděli a jestli jsme nakupovali. Řekli jsme, že nějaké jídlo, víno máme v limitu (což je teda pravda) atd. Pak nám popřál pěkný večer a už jsme byli zase v Kanadě. Ono se to sice nezdá, ale nějaké kontroly dělají. Na parkovišti např. stálo auto, kterému s baterkou prohlíželi i motor. Je to asi o tom, na koho narazíte a jak působíte. Je mi ale jasný, že drogy bych pašovat nemohla :)

A co bych tak řekla závěrem? Asi "zaleťte si do Seattlu, stojí to za to!" ;).