Tak to je lyžovačka jako víno. Tady už mezitím taky nasněžilo, no ale myslím, že to je bez výhledu na moře.
První kanadské lyžování
05.12.2011 00:55
Dnešním dnem si můžeme odškrtnout další splněný úkol, a to je lyžování v Kanadě. S Klárou jsme měly obě volnou neděli, a jelikož předpověď počasí byla příznivá, rozhodly jsme se vyrazit konečně na lyže. Cíl byl jasný Cypress Mountain, podle všech asi nejlepší středisko z těch tří, co máme tady za "domem". Nejsem sice úplně zdravá, ale když jsem dnes ráno viděla z okna tak nádherné počasí, nepomohl ani varovný alarm v mé hlavě hlásající, že mám zůstat doma a vyležet se. No, tak snad zítra neodpadnu.
Před dvanáctou jsme vyrazily směr North Vancouver, kde nás vyzvedl Ricardo. Samozřejmě jsme vyrazily již převlečené do našich sportovních outfitů, takže už po cestě nám začalo být trochu tepleji, nebo-li naprosté vedro. Přežily jsme, Ricardo přijel, takže jsme mohly vyrazit dál. Při stoupání do hor se před námi objevil jeden z těch výhledů, který vám vyrazí dech. Byl vidět Vancouver, nádherný Mount Baker a taky Vancouver Island, kde je hlavní město Britské Kolumbie Victoria. A to jsme ještě netušily, jaký výhled na nás teprve čeká.
Po menších útrapách s půjčováním lyží a vyplácnutím 95 dolarů, jsme mohly konečně vyrazit. Mně se začala třást lehce kolena, co to jako bylo zase za nápad, ale nějak to kdyžtak sejdu, že? Takže nasedáme na lanovku a stoupáme vzhůru. Opět nám začíná padat brada z výhledu, Klára jásá radostí, jaká je to nádhera. Blíží se ale konec lanovky a má první zkouška, jestli dokážu zastavit. No, bylo to trochu nejisté, možná jsem zabrzdila o někoho, ale zabrzdila, a to je hlavní! Ricardo chce vystoupat další lanovkou ještě výš, že prý je tam výhled ještě hezčí (je tohle vůbec možné?). Dobře, jedeme k další lanovce. Kousek musíme sjet níž, takže pro mě první nejisté kroky, resp. obloučky z kopce dolů. V hlavě mi stále zní "co to zase bylo za nápad?". Opět sedíme na lanovce a stoupáme výš. Tentokrát můj výstup z ní nebyl vůbec jistý, já jsem sice nespadla, ale při panice, co to je za dřevěnou konstrukci, po které musím sjet dolů, jsem srazila chudáka Ricarda :-) No, nevadí, z toho se otřepe. Co nás ale čekalo? Ano, ještě lepší výhled! Jsme v ráji? Nedá se to opravdu popsat, to se musí vidět. Z jedné strany další a další hory, z druhé moře, ze třetí Vancouver a ještě Mount Baker. Tak to je něco. Následovalo focení, focení a focení a pak už hurá dolů. Nooo, tak se ukaž Hani. Sjezdovka pro středně pokročilé (já? Určitě teda) a pro profíky (nene, ani to nejsem..). Dělám velké obloučky, tu mi to ujede, tu uklouzne, ale pořád myslím na "do kolen, do kolen" a jsme dole (teda jen u začátku druhé lanovky). Tohle kolečko uděláme ještě párkrát a pak to sjedeme až úplně dolů. Hodně dlouhá jízda. Druhá část je naštěstí pro mě po zelené (což je tu značení pro začátečníky), a to už se mi líbí víc :-). Krásná dlouhá sjezdovka, kde se můžu víc soustředit na techniku (jestli vůbec nějakou mám :-)). Ale i přes všechno soustředění samozřejmě první pád přijít musel a Ricardo si mou marnou snahu o zvednutí musel natočit na video. Hahaha, já prostě nemám sílu vstát, když to není příkré. Po několika trapných pokusech jsem ale opět na nohách a vesele svištím dál.
Znovu jsme vystoupali úplně nahoru na západ slunce a pak začalo noční lyžování. Pro mě premiéra. Taky nádhera. Jen je dost blbý, když si tak jedete, říkáte si, jak vám to jde a najednou se před vámi objeví noční Vancouver. To člověka dokáže rozhodit...ale nespadla jsem! Jen teda čím déle jsem lyžovala, tak jsem si víc věřila a na konci jsem hodila dva pěkné držkopády. Naštěstí vše v pohodě! Ale bylo to znamení, že je čas skončit. Každopádně odpoledne jsme si s Klárou opravdu užily a těšíme se na příště. Ale to asi až za nějakou dobu, protože si teď neumím představit, že mě někdy přestane bolet tělo. Ani nebudu psát, co mě bolí, byl by to hodně dlouhý seznam :-) Zítřek bude krutý, zejména běhání do schodů v práci. Ale stálo to za to! Takže abych nezapomněla, musím poděkovat Zuzce a Vaškovi, mým prvním učitelům lyžování, protože bez jejich rad a neustálého připomínání "do kolen" bych tam dnes nešla, takže díky, díky, díky ;-)
hani1.rajce.idnes.cz/Cypress_Mountain_4.12.2011/