Přes západ USA až do Rocky Mountains

15.09.2012 23:55

Tak a cestování za námi. Tolik jsme se na to těšily a najednou už je po cestování a před náma už jen ta jedna poslední cesta...

Jak někteří víte, byli jsme v USA. Ve stejném složení jako do Seattlu jsme se vydali poznávat západní pobřeží USA. Z Vancouveru jsme letěli do Los Angeles a odtud už autem cestovali zpět na sever. Po hrozném vstávání snad ve 4 ráno a dlouhém čekání na letišti (kvůli poruše letadla nás po nastoupení zase nechali vystoupit a opravovali...), jsme úspěšně přistáli v Los Angeles. Jelikož mi lidi v práci pořád říkali, ať si v L.A. dávám pozor a nejezdím hromadnou dopravou, že je to nebezpečné, přijela jsem s pocitem, že se mě tam minimálně pokusí někdo zabít. No, všichni jsme přežili, a to jsme i tou hromadnou dopravou jezdili :-). Ale je pravda, že Vancouver je Vancouver.

Upřímně L.A. nás teda moc nenadchlo, bohaté čtvrti hezké, ale jinak nic moc. Největším zážitkem byla návštěva v Universal Studios. Atrakce, na kterých se nám s Mirkem dělalo špatně, všude známé filmové postavy, jízda po Jurském parku, ze které vylezete totálně mokří, či projížďka po studiích, kde můžete vidět kulisy ze známých filmů a seriálů, prostě to stojí za to. Také jsme se s Klárou vykoupaly v Santa Monice v Tichém oceánu, nebály jsme se, Mirek záchranář by nás přece utopit nenechal :-). Po dvou dnech jsme si půjčili auto, takže jsme konečně nemuseli každý den "nasazovat život" při cestování metrem :-). 

Po čtyřech dnech jsme se vydali směr San Francisco. Jeli jsme po pobřeží, a i když cesta byla snad jednou tak dlouhá než po dálnici, stálo to za to. Skály stoupající přímo z moře a útesy byly nádherné.

Po vyčerpávající cestě jsme dorazili do San José, kam už víckrát nepojedeme, protože tam bylo tak nějak mrtvo a nic tam není. Takže po přespání a malé procházce jsme se rozhodli odjet zpět na pobřeží do Santa Cruz s plánem lehnout si na pláž a nic nedělat. Tak jsme taky udělali a dobře jsme udělali. Oceán tam byl teda značně studenější, dalo by se říct ledový. S Klárou jsme se ale překonaly a vykoupaly. To Mirek to zase vzdal :). Obrovskou radost mi ale udělali delfíni, které jsme k večeru viděli u pobřeží. Lovili tam ryby a bylo to nádherné.

Večer jsme se vydali do San Francisca. Na rozdíl od L.A. nás San Francisco nadchlo. Příjemná atmosféra i architektura, tam bych si uměla představit žít. No, raději tyhle myšlenky zaženu. V SF jsme strávili 4 dny, hodně jsme chodili, jezdili městskou dopravou, ve které jsme se o život nebáli a hodně jsme jedli. Ještě teď Klára sní o polévce v bochníku chleba :).

Dál nás čekala návštěva v Napa Valley, že se teda podíváme, jak se pěstují ta světoznámá vína. Vybrali jsme si jedno vinařství, že půjdeme na prohlídku. Za ty peníze to teda moc dlouhé nebylo a moc toho neukázali, ale měli tam svého času (jo, Číňani nás zase předběhli) největší láhev vína na světě, která byla vyrobená v Čechách! Jak to paní řekla, s Klárou jsme ihned vyskočily a hrdě se hlásily, že jsme z ČR a že jsme jako teda dobří. Takovou radost nám to udělalo. Ale pak se paní zmínila o té lahvi v Číně... no jo no.

Po prohlídce a ochutnávce vín, jsme pokračovali dál na sever do městečka Fort Bragg. Že prý tam mají známou skleněnou pláž! No, tak se na to podíváme. Pláž vznikla tak, že před asi 30 lety bylo na pobřeží vyhozeno velké množství skleněných lahví či čeho. No a po těch letech se z ostrých kousků staly jen skleněné oblázky. Tak jsme čekali, jaká to bude nádhera. Hmm, prostě na pláží leží mezi obyčejnými kameny i skleněné kamínky. Možná, kdyby svítilo sluníčko, bylo by to hezčí.

Další zastávkou byl Springfield. Ten Springfield v Oregonu, který měl být domovem Simpsonových. Ve městečku o seriálu ani zmínka. Ona to totiž prý zase není pravda, tak teda nevím, proč jsme tam jezdili :). Předposlední zastávkou byl Portland, kde jsme se rozhodli nakupovat, protože ve státě Oregon nejsou daně. Tedy obyvatelé prý totiž platí vysoké daně z příjmů atd., tak nemají DPH. Jenže nakupujte, když máte jen dva kufry a už tak bude těžké se sbalit. Ale neplatit chvíli daně bylo moc příjemné. Dále jsme se vydali do Seattlu, kde jsme si dali oběd, vrátili auto a pak už jsme autobusem jeli do Vancouveru.

Autem jsme ujeli za 12 dní více než 2600 km, z toho odhaduji, že Klára 2450 prospala, má prostě mrtvolí nemoc :-).

 

Náš druhý výlet se odehrával jen v Kanadě. Jeli jsme do Rocky Mountains, ať taky vidíme kus Kanady. V plánu bylo i stanování, ale po tom, co nás začal Peter strašit, že jsou tam v noci tak 3 °C, zabalila jsem i rukavice, šálu a čepici! Nikola teda ihned prohlásila, že stanování v tomhle nehrozí a mně začalo být jasné, že hotel je hotel. Jen Klára stále věřila, že stanovat budeme. Na cestu jsme vyrazili opět ráno, nabrali jsme Nikolu a před námi bylo nějakých 850 km. Cíl byl jasný - Banff ve státě Alberta. Cesta byla dlouhá, ale jak před námi začaly růst hory, dalo se to vydržet. Pořád bylo na co koukat. Po příjezdu do Banffu jsme si našli ubytování...ano, v hotelu :-). Odtud jsme podnikali výlety. Nějaká ta neuvěřitelně modrá jezera a také první túra. Šli jsme kaňonem proti směru řeky, a jelikož nejsme žádní lenoši, protáhli jsme si výlet a šli k bublajícím jezírkům. Jedním slovem nádhera.

Chvilku jsme se kochali a pak se vydali na cestu zpět. Abysme si to trochu zpestřili, vydali jsme se zpátky jinou cestou. Nikde nikdo a pomalu se začalo stmívat. Takže přidáváme do kroku. Niky začíná být trochu nervózní, že se ztratíme či nás sežere medvěd. Peter nás ujišťuje, že je všechno v pohodě a stále opakuje "v klidu, baby". Po chvíli to nevydržel, a aby nás uklidnil, vytahuje z mého batohu sprej na medvědy (jj, i to jsem měla půjčené, člověk nikdy neví :-)). To mě ale trochu zarazilo a s děsem v očích se ptám "ty něco vidíš, že jo? Ty by sis to jinak nevzal, že?". Peter nás uklidňuje, že nic nevidí a všechno je v pohodě. No tak jdeme. Po chvíli však pronesl velice zajímavou větu "Medvědů bych se nebál, to pumy jsou horší"... Cože??? Jaké pumy? Kdo se ptal na pumy? Tady jsou pumy? No to si děláš srandu! A dopr... Niky zvedá ze země klacek a zvedá ruce i s klackem nad hlavu. Prý totiž může pomoc, když vypadáte větší, než je dané zvíře. Takto ušla snad dva kilometry! Niky, máš výdrž :-). Jelikož se stmívá, Peter nasazuje svižné tempo. Po chvíli slyšíme Kláru, která jde poslední "děckaaaa, ztrácíte mě", přidej, Klári, přidej. Zvládli jsme to, Kláru jsme neztratili, medvěda jsme neviděli a puma nás nesežrala. Tak na tento výlet nezapomeneme. Sranda byla.

Další výlety nebyly už tak adrenalinové, ale puma mi v hlavě zůstala :-). Medvědy jsme dokonce další den viděli a taky losy, jeleny a úplně rozkošného kojota.

Po třech dnech jsme přejeli do Jasperu. Po cestě jsme viděli spoustu dalších modrých jezer, vodopádů a také jsme byli u ledovce. V Jasperu dokonce sněžilo! Ráno jsme se probudili a hory lehce zasněžené. V září sníh. Jeden den chodíte v tílku a druhý na vás padá sníh :-).

A naše stanování? Z toho se stalo pět nocí v hotelu, což nám s Niky vůbec nevadilo. Jen Klára byla trochu zklamaná. Ale Klári, můžeš si přece postavit stan u dědy na zahradě ;-).

 

Uteklo to jako voda a nezbývá nic jiného, než zase sbalit kufry...