Peklo zvané výprodej

30.06.2012 00:05

Začal nám výprodej! Pod touto větou si můžete představit rozzářené tváře nakupujících, ale také vražedné pohledy prodávajících. Ano, já vražedné pohledy dneska měla. Ale od začátku. Včera nám v obchodě začal letní výprodej. Téměř vše za 50 %. To znamená, že do obchodu neustále míří zástupy lidí. Na jednu stranu je dobře, že chodí lidi, protože to rychleji utíká, ale čeho je moc, toho je příliš. Dneska jsem začínala ve 12:30 a prakticky jsem se do 8:30 nezastavila. Do toho mi půl dne třeštila hlava, takže si umíte mé nadšení představit.

Samozřejmě není to tak hrozné, jako to bylo v prosinci po Vánocích, ale i tak toho máme plné zuby. Poslední hodinu jsme se tam s holkama už pomalu plazily. Ono běhat pořád po schodech nahoru a dolů není žádná sranda. Nejhorší je, že někteří lidi neustále mění názor, takže chtějí nejdřív strašně moc jednu věc. Když jim to přinesete, tak najednou chtějí něco jiného a to první už nechtějí. Pak jim přinesete boty, zeptáte se, zda velikost sedí, že jim kdyžtak přinesete jinou, když už tam běžíte pro tu desátou věc, kterou chtějí, a oni odpovědí, že boty jsou perfektní. Ok. Běžím teda pro tu x-tou věc a jen se vrátím zpátky, boty nějakým zázrakem asi vyrostly a oni chtějí o dvě čísla menší (!!!). Jooo, v tu chvíli má Hani na jazyku slovo začínajíci na "F"... :-).

Taky tam byl dnes zákazník, který přišel, vyzkoušel si boty a že je bere. Paráda, takové mám ráda, přijdou, vyzkoušejí, koupí a jsou pryč. Pán mě ale trochu vylekal. Prý že ty boty chtěl už docela dlouho, ale čekal, zda budou ve slevě. V tu chvíli se radostí začal hrozně smát, ale takový ten hlasitý smích hahaha. Já jsem sebou leknutím škubla, co to jako je za zvuk... doufám, že si toho pán nevšiml :-))).

Co mě ale asi vytáčí nejvíc, jsou nevychovaní lidi. Kolikrát se mi stalo, že jsem se bavila s nějakým zákazníkem a najednou ke mně přišel někdo další a aniž by třeba počkal, až odpovím na dotazy toho prvního zákazníka, tak mi začal skákat do řeči. Nezájem, že pomáhám někomu jinému. A v tu chvíli nastupuje můj vražedný pohled se slovy "právě s někým mluvím, tak budete muset počkat". Nebo když někoho obsluhujete a ten člověk si začne s někým vyvolávat a vy máte dalších x zákazníků, kteří čekají. Tak to je něco pro mě. Bohužel mi přijde, že tady je to ale normální. Taková trochu nevychovanost, zejména u mladých lidí. Něco jako pustit v metru někoho staršího sednout, to se tu moc nevidí. Nebo nechat nejdřív lidi vystoupit.

Takže si tu teď sedím se skleničkou vína a psychicky se připravuju na zítřejší den, který bude zřejmě ještě horší než dnes. No, raději si schovám trochu vína na zítra :).

 

Jinak o víkendu se nám vydařilo celkem počasí, takže jsme opět hráli volejbal a taky jsme s Klárou byly jezdit na kolech. Objely jsme celý Stanley park (vlastně 1,5x), což není teda moc dlouhé (asi 9 km celý park), ale to, že jsem jela na kole po takové době, bylo fakt znát. Když jsme po odpočinku opět nasedly na kola, že je pojedeme vrátit, z radosti z pohybu se stala doslova muka. Jak mě bolel zadek! Nechtěla jsem si už ani sednout, takže mě začaly bolet i nohy, jak jsem se snažila nadzvedávat. Volám na Kláru, já už tam nedojedůůůůů, Klára nezklamala a odpovídá, já taky neeeee. No dojely, ale AU.

                                                                                takové máme doma v akvárku a tady si žijí v jezírku :-)

 

Tak já si jdu dopít to víno a spát, ať mám zítra sílu na odpovídání oblíbené otázky "kolik je 50 % z dané částky" :-).